Duch, který neměl klid
Okolo pevnosti a mezi hradbami chodila černá postava s papírem v ruce a prohlížela si zdi. Chodila tam tak odnepaměti. Jednou, když se v noci několik josefovských vojáků vracelo od posvícenské muziky domů po pevnosti, zahlédli někteří z nich právě tuto podivnou tmavou postavu. Ohlásili to, ale tím to také skončilo. Přízrak byl pryč a všichni se za to ocitli ve vězení.
Nicméně postava se zjevila i mnohokrát po té, ale nikdo se k ní nikdy nestihl přiblížit. Mizela stejně záhadně jako oné noci. Jednou poručil důstojník, aby se po ní vystřelilo. Rána ovšem nevyšla a přízrak zmizel stejně jako mnohokrát před tím.
Začali pátrat po tom, kdo by mohl tou postavou být. Jak tuto záhadu vysvětlit? Pamětníci se rozpomněli. Když se pevnost stavěla, došlo k popravě. Snad nespravedlivé. Oběsili tesaře za to, že u něj nalezli nákresy pevnosti. Vojenské tajemství bylo pečlivě střeženo a trestem za podezření z vyzrazení byla smrt. Tesař prý nebude mít pokoje, dokud nepadnou Josefovské hradby.
Dále se vypravuje, že strašidlo zmizelo, když spadla první cihla ze zrušené pevnosti. Průvodce však při prohlídce podzemí upozorňoval, že tajemná postava možná obchází Josefovskou pevnost dodnes.
(Z knihy Sílová, Věra: Báje a pověsti z Jaroměřska. Ilustroval Jiří Škopek.)